Socializace štěňat

Socializace – zespolečenštění, zespolečenšťování, proces, v němž si jedinec osvojuje určitý systém poznatků, norem a hodnot, jež mu umožňují začlenit se do určité společnosti a účastnit se jejího života. (Zdroj: Slovník cizích slov)

Socializace štěňat je v poslední době velmi často diskutované a populární téma. Je to rozhodně tím, že společnost (s velkou pomocí médií) pečlivě a kriticky sleduje pejskaře a jejich čtyřnohé kamarády.

Již výše uvedené vysvětlení pojmu naznačuje, že socializace a dobré chování, ovladatelnost Vašeho psa-životního společníka jdou spolu ruku v ruce. Tedy, jak na to a kdy?

Štěně prochází ve svém „baby“ období několika časovými úseky a každý má samozřejmě svůj vliv na jeho vývoj. My se budeme zajímat o dvě nejdůležitější období – tzv. „vtiskávání“ a socializaci.

Období vtiskávání trvá zhruba do 7 týdnů věku štěněte, z toho jasně vyplývá, že je to čas, který štěně tráví u chovatele. Proto je velmi důležité se pečlivě věnovat výběru nejen štěněte, ale i chovatele. Štěně, které je zavřené 7 týdnů se svou matkou a sourozenci v kotci bez kontaktu s okolním světem a chovatele zahlédne pouze v době krmení, jistě není dobře nastartováno do života v lidské společnosti.

Dobrý chovatel se snaží v tomto období poskytnout štěňatům různá prostředí, různá setkání s lidmi, poznání různých zvuků, roztodivných předmětů, atd. Také přihlíží na začlenění štěněte do psí hierarchie, jeho vztah k matce a sourozencům, případně k ostatním psům ve smečce. Proto pozor na štěňata, která přežila jako jediná z celého vrhu nebo dokonce zůstala sama bez sourozenců po úhynu matky a byla uměle odchována. Jejich vztah k lidem bude nejspíš dobrý, možná si dokonce budou připadat jako „psolidi“, ale jejich izolace způsobí problémy v psí společnosti.

Těchto 7 týdnů vtiskávání silně ovlivňuje štěně do budoucna, a proto je třeba psíka po tuto dobu nechat u chovatele a neodebírat jej dříve. Pokud chovatel pojme toto období zodpovědně, dostalo Vaše štěně velmi důležitý základ vyrovnaného chování k okolí.

Období socializace lze časově vymezit zhruba 7.-12. týdnem věku štěněte. To je čas prvních týdnů u nového majitele. Vzniká nejen nový vztah k páníčkovi, ale také dobře nebo špatně socializovaný pes.

Pod pojmem socializace si můžeme všeobecně představit seznamování psa s okolním světem, a to tak, aby jej v budoucnu nic nepřekvapilo, nevystrašilo. Seznamujeme psíka s různými zvuky, barvami, lidmi, živočichy, ale také situacemi. Seznamte psíka se vším, co předpokládáte, že jej v životě potká, ale i s méně pravděpodobnými situacemi (myslete samozřejmě na bezpečí malého psa – socializace není adrenalinový sport!).

Projeďte se autobusem, vlakem, autem, výtahem,  navštivte letiště, veterináře (samozřejmě), parkoviště, pouť, areál školy (pokud je to možné), centrum města, přivažte psíka (pod Vaším nenápadným dozorem) u obchodu nebo třeba na náměstí, na nádraží, seznamte psíka s celou rodinou, kamarády Vašich dětí, se starými lidmi, s nemocnými lidmi, ukažte mu listonoše, domovnice, popeláře, atd. atd. Navažte kamarádství s okolními štěňaty, s dospělými hodnými psy. Zvykejte psíka na různé zvuky: TV, radio, hifi, vysavač, vlak, letadlo, pila, cirkulárka, rána zabouchnutých dveří, křik dětí, voda tekoucí do vany, do kýblu, zahradní hadice,

atd. atd.

Je velmi důležité štěně s novými věcmi a situacemi nejen seznamovat, ale sledovat jeho reakce a správně zasáhnout. Při bázlivé reakci nijak psíka neutěšujte nebo jej dokonce nechovejte v náručí. Pouze podpoříte jeho podezření, vždyť i Vy se nechováte standardně. Reagujte tak, jak chcete, aby reagoval i pes – „pohoda, nic se neděje, vše je v pořádku“. Pes z Vás musí cítit vyrovnanost a právě ta jej upokojí. U psích miminek můžete momentální nejistotu, obavu rozptýlit hrou. Samozřejmě je naprosto nepřípustné štěně napomenout, okřiknout, potrestat. Věc či cokoliv jiného, která psíka vystrašila, nenuťte štěně očichat a zblízka seznámit se (pokud o to samo nakonec nestojí), zrovna tak neřešte situaci útěkem, rychlým vzdálením se. Naprosto v pohodě pokračujte dál, stále ve stylu „nic se neděje“, nedovolte psovi táhnout a panikařit, klidně silně škubněte vodítkem. Když se pes uklidní, velmi zběžně jej poplácejte, pohlaďte, žádné velké chválení, opět hrozí nebezpečí upozornění na „hroznou“ situaci. I z tohoto jasně vyplývá, že k socializaci logicky patří výchova, tak jako později k výchově výcvik.

Na závěr je nutné podotknout, že ten, kdo nemá čas nebo snad chuť se štěněti v období socializace věnovat (a nejen v tomto období), ať si jej raději nepořizuje. Ušetří sobě, psovi, ale i svému okolí různé problémy, neshody nebo dokonce nehody. Nesocializovaný pes může kdykoliv nevyzpytatelně reagovat – ze strachu kousnout, utéct (cestou se může zranit, může jej porazit auto, …), ztratit se.

Výsledem dobře pojaté socializace (tzn. velmi pestře, v klidu, v pohodě, s porozuměním, s nadřazeností ale zároveň s oporou, bez nervozity a nechuti) je kamarádský, vyrovnaný, pohodový a neohrožený pes.