Vaše první výstava psů

Předešlý článek vás seznámil teoreticky s výstavnictvím a zde se vám pokusíme co nejlépe popsat a vysvětlit, jak vše vypadá v praxi – příprava na výstavu a samotný výstavní den.. Je výborné, že lze včas využít této příručky a dostatečně dopředu sebe a psíka fyzicky i psychicky připravit.

Pro lepší názornost si vymysleme společně jednoho mladého imaginárního erdela či erdelku, který má shodné zkušenosti jako jeho páníček s výstavním předvedením a výstavou vůbec, to jest žádné.

Tento pečlivý majitel zkonzultoval své úmysly psíka vystavovat s chovatelem „vlastním“, s chovatelem „cizím“, jinými zkušenými vystavovateli a po rozmyslu vybral výstavu, na kterou hodlá svého mladého miláčka přihlásit. Tato volba by měla být ovlivněna několika aspekty, a to např. časem – termín výstavy nejen vyhovuje mým časovým možnostem, ale především časovým možnostem úpravy srsti. Je důležité vědět, jak dlouho „kožichu“ mého psa trvá, než naroste do ideální výstavní kondice – obvykle to bývá mezi 7 – 10 týdny.

A tak mám-li psa nevhodně upraveného, ať již z časových či střihových důvodů, mohu se přihlásit na výstavu, která bude třeba až za 4 měsíce. Dalším momentem, který ovlivní váš výběr výstavy, by u mladého psa měl být typ výstavy a i vzdálenost do místa konání. První výstavní zkušenost sebekrásnějšího psa by se měla odehrát na výstavě oblastní či krajské, na mezinárodní a klubové myslete až později. Zrovna tak není ideální vyrazit napoprvé na výstavu do města vzdáleného např. 200 km. I když může být váš erdel ostříleným cestovatelem, věřte, že tato cesta je jiná, vy to víte, a on to pozná také. Je zbytečné si zahrávat se stresem a únavou vás obou.

Tedy náš sledovaný páníček vybral výstavu, vyhovuje všem časově, místně i svým typem. Na základě inzerce v našem Zpravodaji, v kynologických časopisech nebo pomoci ostatních pejskařů získal kontakt na  kancelář výstavy, kde si písemně či telefonicky vyžádal přihlášku a složenku. Později přihlášku vyplnil, složenku zaplatil (výše výstavního poplatku se nejen liší v různých třídách, soutěžích a podle počtu přihlášených psů jednoho majitele, ale také podle termínu zaslání – 1. uzávěrka je samozřejmě cenově výhodnější, než 2.) a zaslal opět zpět do výstavní kanceláře. Na základě těchto podkladů obdržel vstupní list, na kterém je napsáno pod jakým katalogovým číslem je jeho erdel zapsán. Dále obdržel tzv. propozice, kde se dozvěděl v kolik hodin začíná přejímka psů, veterinární podmínky vstupu (druhy a data očkování, veterinární osvědčení o zdravotním stavu psa), popis cesty, podrobný program dne atd. Někdy obsahuje došlá pozvánka i samolepku pro označení katalogovým číslem, různé poukázky na bezplatné vzorky krmiv, atd.,a nebo na základě vstupního listu obdržíte takovéto materiály až u vstupu na výstavu – o tom více později.

Tím náš majitel budoucího výstavního krasavce učinil za dost administrativní části. Dalším krokem (v případě pozdějšího přihlášení se na výstavu krokem prvním) je úprava srsti. Ta je velmi důležitá a je základem budoucího úspěchu. Kvalitní výstavní úprava srsti může i méně pěkného psa vylepšit, drobné nedostatky zmírnit, bohužel naopak to funguje víc než stoprocentně. Krásného psa může neodborná úprava srsti velmi poškodit a zničit mu veškeré šance na úspěch.A tak, i kdybyste normálně nechávali psa upravovat v místním psím salonu( kde buď pí. majitelka umí nejlépe pudly, nebo její všestrannost z ní dělá nulového specialistu pro konkrétní plemeno), či dokonce věříte svému umu a estetickému cítění (ač bez jakýchkoliv předešlých zkušeností), pro účel výstavy rozhodně nechejte svého psa upravit pouze střihačem-erdelářem. Kontakt na takového člověka získáte u svého chovatele, u vedení AT klubu, u ostatních erdelářů. Je pravda, že těchto střihačů je jako šafránu, ale jistě vás nikdo na holičkách nenechá.Vraťme se k našemu vystavovateli-začátečníkovi. Ten měl štěstí na kvalitního chovatele, který zároveň i výborně a ochotně upravuje srst, zejména svým štěňátkům, a tak spolu dohodli termíny úpravy. První proběhla zhruba 2 měsíce před výstavou, druhá 2 týdny před termínem pro doúpravu a naposledy jeho superchovatel vypomůže přímo na výstavě, kde psíka naprosto „dočista doladí“ včetně finálního učesání. Pokud nemáte štěstí na takovéhoto chovatele, zeptejte se střihače, zda bude také na „vaší“ výstavě a zde ještě psa obhlédne a případně doupraví, nebo ať vám přesně ukáže, jak psíka učesat, jak správně pracovat s předváděcím vodítkem.

Tak, a právě předváděcí vodítko nás posunulo k další nyní již velmi praktické přípravě na výstavu  a tou je nácvik výstavního předvádění. Než si řekneme, co přesně musí pes v kruhu předvést, zamysleme se nad tím, kdo bude psa předvádět. Možností a jejich důvodů je několik. Můžeme využít služeb handlera, což je v české kynologické společnosti stále ještě dobrotivý a zkušený nadšenec, který umí na v podstatě profesionální úrovni předvést psa na výstavě, aniž by vás seznamoval s ceníkem svých služeb (nicméně slušné poděkování, pozvání na kávu, zaplacení vstupného či malá drobnost je v pořádku). Opět takovýchto lidí je velmi málo (většinou to zároveň bývají chovatelé, kteří se starají o své odchovy nebo střihači) a především jsou velmi vytížení. Přesto se zkuste svého chovatele nebo střihače zeptat, zda by (pokud o tom uvažujete) vašeho psa též nepředvedl. Nutno podotknout, že výhodou tohoto předvedení je maximální zkušenost a profesionalita handlera, nevýhodou může být neochota vašeho psa s cizím člověkem spolupracovat. Další variantou je samozřejmě vaše vlastní předvedení. Výhodou je, že pes zná vás a má vás rád a obráceně. To samé platí u předvedení psa jinými rodinnými příslušníky. Zároveň můžete kdykoliv trénovat dle vašich časových možností, s cizí osobou již může nastat problém. Nevýhodou (obzvláště u první výstavy) je vaše nezkušenost.

Náš sledovaný páníček se rozhodl požádat o radu svého chovatele, který mu vše názorně předvedl. Také mu vysvětlil zásady tréninku, apeloval na trpělivost majitele a varoval před zbytečnými možnostmi psíkovi nácvik zošklivit a propracovat se k celkové skleslosti nebo dokonce nechuti se vystavovat. Takže trénovat a předvádět na výstavě bude psíka sám majitel. Nakonec se naskytla ideální příležitost navštívit nedalekou psí výstavu, kde mohl páníček vše dostatečně obhlédnout.

Nyní náš erdelář ví, že na výstavě sleduje rozhodčí v kruhu psa ve třech situacích: ve výstavním postoji, v pohybu a při prohlídce zubů a u psů také varlat. Také ví, že se erdelteriéři předvádějí na tzv. předváděcích vodítkách, což jsou v podstatě textilní nebo ideálně kožená vodítka s dvěma poutky – jedno je velké a dává se psovi vysoko kolem krku, vlastně ihned za uši a zatahovacím jezdcem se upraví jeho šíře tak, aby bylo sevření pro psa příjemné a zároveň bezpečné. Druhé menší poutko je pro uchopení vodítka rukou.Takováto vodítka lze zakoupit na psích výstavách, v specializovaných prodejnách či pro začátek zapůjčit a doma trénovat na prádelní šňůře.

Výstavní postoj psa by měl vystihnout psa v jeho přirozeném postoji, nejde o žádnou vyumělkovanost, nebojte se tedy, že se jedná o kombinaci psí holubičky s baletními pozicemi. Určitě víte, jak vypadá váš psík, když něco sleduje s maximálním zaujetím – např. pohyb cizích psů, dětské hrátky s míčkem, atd. Je celý napnutý, soustředěný, čemuž odpovídá postavení uší, krku, nohou, ocásku. I když je to postoj přirozený, pečlivý a pravidelný nácvik nutný je. Vždyť ve výstavním kruhu žádné povzbudivé podněty nejsou – pouze vy a pes. Rozptylovat psa jinými psy nebo je naopak hlučně rušit např. hrou s míčkem je nepřípustné. Zrovna tak je zakázáno zaujmout psa podněty zvenku kruhu – např. pískáním, voláním, házením piškot, míčků, tleskáním atd. I tím můžeme nežádoucím způsobem ovlivňovat ostatní psy, a to je přinejmenším unfair. Bohužel tento nešvar na našich výstavách stále přetrvává, v zahraničí tímto barbarským způsobem nepředvádí nikdo. Co je naprosto nežádoucí, je jakýkoliv projev agresivity – k handlerovi, k ostatním psům nebo dokonce k rozhodčímu. Na základě tohoto chování vás může rozhodčí zcela v souladu s výstavním řádem vyloučit z posuzování.

Po mnoha varováních a zákazech tedy konečně jak na to:nejlepší je psíka zaujmout nějakou malou mňamkou (třeba granulkou, rozhodně se vyhněte drobivým, mazlavým a mastným dobrotám, jde třeba o piškoty, sýr, salám atd., ty mohou psovi uvíznout na vousech a v zubech, vás zbytečně umažou, umastí ruce a pes bude mít touhu vám je očistit), kterých máte několik v kapse. Pejskovi ukážeme, že dobrůtky v kapse máme, ale rozhodně mu nedovolíme, aby začal loudit, hrabat se v kapse a sápat se po vás. Postupem času pejsek pochopí, že mňamku dostane za dobře odvedenou práci, tedy za klidný výstavní postoj. Psíka postavíme do postoje – dbáme na správnou polohu předváděcího vodítka, které je těšně za ušima, pokud na spodní straně krku vodítko nahrnulo kožní řasu směrem k tlamě, mírně zatáhneme za kůži na krku směrem k hrudníku. Přední nohy stojí vedle sebe kolmo k zemi, zadní nohy mírně natažené za tělo, tak jak úhlení zadních končetin psovi dovolí a jak je mu příjemné. Zadní nohy stojí oproti předním zeširoka zhruba 50 cm od sebe. Ocásek je veselý, tedy stojí kolmo. Pokud jej psík  v této situaci nechce takto držet, mírně zatlačíme dlaní druhé ruky (praváci obvykle pravou rukou drží předváděcí vodítko a levá ruka má na starosti ocásek) na spodní stranu ocasu. Správná poloha uší je zajištěna nejen přirozeným držením uší, ale i očekáváním dobré odměny, která může být schovaná v pravé ruce. Při maximální dokonalosti může pravá ruka pustit předváděcí vodítko, předsune se před psa a ukazuje dobrůtku, kterou vždy po určité době psovi dáme, aby jeho práce měla pro něj efekt. Vystavovatel se psem buď stojí, nebo k němu pokleká. To má tu výhodu, že máte psa  zhruba ve své výši a výborně přesně vidíte jeho postoj, ze stoje je představa přece jen zkreslená.( Nevýhodou jsou bolavá kolena a vstávání při pokynu k předvedení v pohybu. Ve stoje a shýbání se k psovi zase bolí záda).

Předvedení v pohybu je nutno také cvičit, ale jistě se dostaví úspěch ihned. Jde o to, aby pes na předváděcím vodítku vás radostně a svižně následoval a ač mnozí vystavovatelé v tomto případě často používají povel „K noze!“, nejde o typickou chůzi u nohy, resp. běh u nohy, kdy má pes své rameno na úrovni vašeho kolene, protože pes by se měl mírně předcházet. Je to logické, když si představíte mírně vystrčenou ruku před tělem s předváděcím vodítku, na jehož konci kolmo dole je pes. Na předváděcím vodítku pes netáhne ani se neopožďuje, běží vedle vás s radostí a chutí, protože normální a zdravý erdel má radost z pohybu. Se psem vždy běhejte v dostatečném tempu, aby vynikl jeho pěkný prostorný krok, který každého rozhodčího uchvátí. Pokud poběžíte příliš pomalu, budete nejen brzdit ostatní spolubojovníky, ale chod vašeho psa nebude efektní a pravděpodobně upadne z klusu do tzv. mimochodu, což znamená, že se střídavě pohybují  končetiny vždy jedné strany, tedy obě pravé, pak obě levé atd. (jistě si vzpomenete, jak chodí velbloud). Tento krok opravdu pan/paní rozhodčí neocení. Svižným tempem také není myšlen Váš trysk, kdy pes místo požadovaného klusu začíná cválat. Doporučujeme vám maximálně využívat prostoru celého výstavního kruhu, běhejte se psem co nejvíce do krajů. Je to nejen dobré útočiště před pomalými handlery, ale je to v podstatě nutností, protože pořadatelé výstav na erdela myslí stejně jako na jakéhokoliv (tedy menšího) teriéra, a tak velikost kruhů je nedostatečná.

Po prvotním běhu v kruhu, tj. všichni za sebou do kola, vyzve rozhodčí každého psa nebo později pro srovnání v párech k běhu po diagonále. Rozhodčí vás vyzve dle hantýrky k tzv. „Ode mě, ke mě!“. Znamená to, že si rozhodčí stoupne do protilehlého rohu a vy běžíte se psíkem směrem k němu, když doběhnete do cíle, otočíte se a běžíte zpět. Opravdu se nejedná o nácvik psí spartakiády, tímto jednoduchým způsobem rozhodčí zjistí, zda se přední a nazpátek zadní končetiny pohybují tak, jak říká standard.

K prohlídce zubů a varlat – i v tomto případě musí pes projevovat dostatečnou ovladatelnost a ochotu, projevy agresivity jsou nepřípustné. Rozhodčí se vás většinou před prohlídkou zubů zeptá, zda si může zuby psa prohlédnout sám, či zda budete se psem manipulovat vy a rozhodčí bude psovi do tlamy nahlížet.

Rozhodčí kontroluje u zubů skus a jejich plnochrupost, tedy nejdříve prohlédne zuby stisknuté k sobě pouhým odhrnutím pysků, a pak prohlíží postupně všechny zuby, zda nechybí, což u stoliček znamená, že se tlama psovi otevírá velmi zeširoka. Tuto situaci je třeba trénovat, můžete si vymyslet nějaký svůj povel, který bude psovi dopředu avizovat, co ho čeká (dost často se používá „Zuby!“). Můžete třeba poprosit své známé, nebo spřátelené pejskaře na procházce o „sehrání této výstavní scénky“, aby si pejsek zvykl, že cizí osoba jej takto prohlíží a svým způsobem omezuje. Postupem času si pejsek zvykne a bude pro něj normální, že předvádí 3x denně svůj bílý skvost.(Uvidíte, že se vám tento nácvik může hodit třeba u veterináře, když budete psíkovi čistit zuby, atd.). Kontrolu varlat u psů provádí rozhodčí pohmatem a jedná se o velmi nenápadnou a rychlou záležitost. Někteří rozhodčí vás mohou vyzvat k pevnějšímu přidržení psa u hlavy, nicméně většinou rozhodčí volí cestu rychlé a nečekané kontroly.

Náš sledovaný páníček pilně využíval času do výstavy a trénoval a trénoval. Teď již zbývá pár dnů do očekávané akce a musí ještě se svým psem navštívit veterináře, aby získal veterinární potvrzení o zdravotní bezúhonnosti psa, které ovšem nesmí být starší 3 dnů a je nutné pouze, pokud se výstava koná mimo okres vašeho bydliště. Dále v tomto čase pravidelně pečoval o srst erdela, nedovolil mu koupat se a zbytečně jej nenechal zmoknout. Pokud se tak stalo, vždy jej perfektně dosucha vytřel ručníkem. Zbytečné máčení srsti způsobuje její kudrnatost a měknutí.

A tak než se páníček nadál, byl poslední večer před výstavou. Bylo potřeba přichystat vše potřebné: průkaz původu, očkovací průkaz, veterinární potvrzení, vstupní list, veškeré podklady od pořadatelů výstavy, raději též doklad o zaplacení výstavního poplatku pro případ jakýchkoliv nesrovnalostí, veškeré potřeby pro úpravu srsti, předváděcí vodítko, mísu na vodu, deku pro psa, nějaké zázemí pro rodinu – skládací židličky, křesílka. Postupem času se může tato výbava rozšířit o stůl na úpravu psa, výstavní klec, ve které pes v klidu a izolaci tráví čas, kdy není upravován a předváděn, atd.

Nakonec bylo ještě potřeba narychlo telefonicky s pí. chovatelkou vyřešit otázku oblečení. Tento problém většinou pány trápí méně, dámy o poznání více. Nicméně jak se obléknout na výstavu psů, toť otázka. Selský rozum velí pohodlně a prakticky, společenské cítění zakazuje tepláky. Pí. chovatelka poradila elegantně sportovní styl pro pána, tedy kvalitní kalhoty a košili s dlouhým rukávem oboje sportovního typu. To může být dobrým středem mezi frakem a sportovní soupravou.

Paní chovatelka ještě dodala poslední radu: večer raději psíka nakrmit poloviční dávkou, aby nervozita a „plné bříško“ nečekaně nevykonaly své dílo. Zároveň tím vznikne jistota, že psík bude natěšený na mňamky za práci a udělá pro ně maximum.

A je tu onen kýžený den! Mluvit o tom, že je potřeba včas vstát, včas natankovat auto nebo zakoupit jízdenky, počítat s případnými dopravními komplikacemi atd. je zbytečné, je to stejné jako u jakéhokoliv důležitého termínu nebo zkoušky. U psí výstavy se přidává nutnost vytvořit maximální pohodu pro psa ale i celou rodinu, neznervózňovat se, ani křečovitě milým chováním nevzbuzovat podezření psa. Co ale hlavně musíte udělat, je pořádně vyvenčit psa!!! Mnohý majitel ostříleného výstavního erdela vám potvrdí, že v den výstavy se jeho psi nemohou nekonečně dlouhý čas vyvenčit a vzniká tak obava, že pes ve výstavním kruhu předvede nejen sebe, ale i kus ze sebe. Proto venčete klidně několikrát během rána a třeba i na k tomu určeném místě přímo v areálu výstavy, dokud nemáte jistotu.

Proběhla již důkladná ranní příprava, odjezd z domova na výstaviště, venčení a jsme na místě. Parkoviště jsou vždy minimálně vzdálena od místa konání výstavy a jsou dobře označena. Ostatně i cesta k výstavišti bývá od příjezdových silnic značena. Vstupy na výstavy psů jsou obvykle dva – jeden pro návštěvníky a druhý pro vystavovatele se psy. Zde čeká veterinář, který prohlédne očkovací průkaz a veterinární potvrzení. Dále vás budou kontaktovat zástupci pořadatele výstavy a na základě vstupního listu vám vydají katalog a případně další materiály, které jste neobdrželi poštou. V katalogu si můžete nejen zkontrolovat, jestli vámi zaslané přiřazené katalogové číslo odpovídá zápisu v katalogu, ale také zde najdete v jakém výstavním kruhu (jeho číslo) se posuzují erdelteriéři a na plánku výstaviště zjistíte, kde je kruh umístěn. Katalog vám také prozradí jméno pana/paní rozhodčí, kolik erdelů se výstavy zúčastní nebo třeba jací další konkurenti budou posuzováni ve stejné třídě jako váš miláček.

Náš pan vystavovatel se dostavil dle rady na výstavu velmi zavčas. Může tak získat dobré místo u kruhu, může ještě opětovně vyvenčit psa a také má dostatek časového prostoru pro finální úpravu a dočesání srsti. Co lze rozhodně doporučit, je několik tréninkových, zahřívacích koleček v ještě prázdném, neobsazeném výstavním kruhu a v tomto pro psa neznámém prostředí vyzkoušet výstavní postoj. Nezapomeňte na vlídný přístup k psovi, slovní pochvalu a dobrou odměnu – tu pouze v minimálním množství.

Čas opět popoběhl a výstavní kruh je obsazen svými „obyvateli“, obvykle to bývá pan/paní rozhodčí, pan/paní vedoucí kruhu a zapisovatel/-ka. V případě zahraničních rozhodčích přibývá do skupiny překladatel/-ka. Každá osoba pracující v kruhu má svůj úkol: pan/paní rozhodčí má úkol nejdůležitější a nejtěžší, posuzuje psy, vypracovává o nich výstavní posudek a zadává pořadí psů v jednotlivých třídách, pohlavích a celkově v plemeni.

Při práci rozhodčí/-ho pomáhají zapisovatel a vedoucí kruhu. Funkce zapisovatele je zřejmá již z názvu – zapisuje, tedy vyhotovuje ručně nebo psacím strojem na základě diktátu rozhodčího výstavní posudek.

Vedoucí kruhu je pravá ruka rozhodčího. Jeho práce začíná vyzýváním správných psů do správných výstavních tříd ve správný čas do kruhu, dále zapisuje do připravených podkladů výsledky hodnocení jednotlivých psů, pro obecenstvo to samé vypisuje na tabuli umístěnou u výstavního kruhu, dále kompletuje veškerou dokumentaci psů, tzn. výstavní posudek, stužku, případné karty udělených titulů, medaile, kokardy, atd. Stará se o spokojenost rozhodčího a tlumočí spojkám, které zajišťují materiály mezi výstavní kanceláří a výstavními kruhy, veškeré jeho požadavky či stížnosti.

Kruh je tedy obsazen, a to věstí jediné, posuzování brzy začne, to si ostatně můžete ověřit v časovém programu otištěném v katalogu. Nervozita mírně narůstá a vedoucí kruhu vyvolává jednotlivá katalogová čísla psů, kteří mají nastoupit do kruhu. Nečekejte, prosím, na jméno vašeho psa. Váš pes je na výstavě při posuzování anonymním číslem pro zajištění objektivity rozhodčího.

Na výstavách jsou nejdříve posuzováni psi, po nich feny. Třídy nastupují (obecně vzato) od nejmladších po nejstarší. Máte-li tedy ročního psa, který svým věkem spadá do třídy mladých

(9-18 měsíců), můžete počítat s tím, že budete voláni ihned ze začátku.

Náš odhodlaný a cílevědomý nováček je již se svým psem volán do kruhu. Je patřičně připraven – v kapse dobroty a hřeben na případné přečesání vousů po prohlídce zubů a označen samolepkou s katalogovým číslem svého psa. V kruhu se zařadí podle svého čísla mezi ostatní. V tomto začátku posuzování, kdy se rozhodčí rozhlíží po nastoupených psech a dělá si první úsudek, jsou psi postaveni ve výstavním postoji. Této statické situace obvykle rozhodčí využívá k postupné kontrole zubů, u psů i varlat, prohlédne si psy zblízka – sleduje barvu a tvar očí, nasazení a nesení uší, hmatem zkontroluje kvalitu a strukturu srsti, dále také hřbet, bedra, nasazení ocasu, sleduje barvu drápů. Po této bližší prohlídce zbývá rychle přečísnout vous, případně hlezna, pokud se pohybem srst rozcuchala a už rozhodčí vyzývá handlery se psy k pohybu, tedy k běhu za sebou stále do kola. Pohledem na psy rozhodčí hodnotí jejich krok, pohyb, celkový dojem. Později nastává již zmiňované „Ode mě, ke mě!“ jednotlivě. Rozhodčí již začíná mít hrubou představu o pořadí psů, o jejich hodnocení.

Při nejasnostech nechává všechny psy ještě jednou běhat dokola, nebo po diagonále, znovu detailně prohlíží jednotlivé části těla, dokud není rozhodnuto. Rozhodčí obvykle nakonec postaví psy podle pořadí, jak určí a seznámí diváky s výsledkem a zdůvodněním pořadí, sdělí přednosti a nedostatky psů. Celé posuzování jedné třídy je zakončeno vystavením výstavního posudku, kdy rozhodčí vyzývá k nástupu jednotlivé vystavovatele se psy, a to podle pořadí odzadu. Místo k tomu určené bývá blízko zapisovatelky, aby dobře slyšela diktát rozhodčího. I v tomto případě (tak jako vždy, když se pohyb v kruhu zastaví a psi stojí) zaujme pes s vaší pomocí výstavní postoj. Po ukončení zápisu posudku se vraťte zpět na své původní místo v kruhu, dokud neskončí posouzení všech psů. Pokud budete s výsledkem výstavy spokojeni, nechejte si zapsat zadanou známku či případný titul do průkazu původu. Tento zápis vám provedou na místě v kruhu vedoucí kruhu s rozhodčím, nebo vás poinformují, kde výsledky dle výstavního posudku zapisují.

V tuto chvíli se tedy rozloučíme s námi sledovaným párem. Můžeme jim jen gratulovat, vyhráli svou třídu a čekají je ještě další „souboje“ a odpolední přehlídky vítězů. Dál už jim radit není třeba, vedoucí kruhu je bude vždy vyvolávat do dalších klání, okolní erdeláři vypomohou a program odpoledních přehlídek naleznou v katalogu. Jenom jim zbývá být stále ve střehu a pěkně učesaní. Pokud se rozhodnou docházet na další výstavy (a to je při úspěších samozřejmě běžné), naučí se, jak vše na výstavě funguje a postupuje dál.

Pokud se i vy napoprvé setkáte s takovýmto úspěchem, věřte, že na tento den jen tak nezapomenete. Je to nádherný zážitek. A také nádherné zúročení mnoha práce, času, úsilí a nadšení. A když vás okamžitě superúspěch nepotká (a nutno podotknout, že už jenom díky nezkušenosti a nejistotě je to je ta běžnější situace-ostatně neplatí to tak skoro ve všem?), neházejte flintu do žita! Každý začátek je těžký a trpělivost (a také perfektní příprava, zkušenost a dovednost) růže, pardon výsledky přináší. Většina výstavních šampiónů má své tituly tvrdě vyběhané na mnoha výstavách různých stupňů. Jejím cílevědomým majitelům je to nádherným časově i finančně velmi náročným koníčkem, který za to stojí. Ale nejen proto: oni vědí, že mají-li ať psa, či fenu, kteří mohou být chovatelským příslibem, jejich „hodnota“se zvyšuje množstvím výstavních titulů, tak jako množstvím složených zkoušek z výcviku.

Na závěr doufáme, že se tento článek může stát základním návodem pro vaše přípravy na výstavu. Bylo by ideálním řešením, navštívit ještě výstavu psů jako divák a vše obhlédnout. Nikdy nezapomeňte, že na problémy či nejasnosti nejste sami, můžete se samozřejmě obrátit na svého chovatele, a pokud s ním nejste (bohužel) v dobrém kontaktu, určitě se obraťte na členy jednotlivých výborů Airedale terrier klubu. Oni jsou tu pro vás, aby vám pomohli v jakékoli situaci, jakékoli nesnázi. Jejich zájmem je, aby erdelové byli zdravými, krásnými a vychovanými pejsky, s nimiž jejich páníčkové hojně navštěvují výstavy a cvičiště. Nebojte se zatelefonovat a ptát se!

Brzy na shledanou na výstavě psů u erdelího kruhu a držíme vám palce!