Silvestrovské zamyšlení

Je 31. prosince 2004, sedím v hotelovém pokoji v rakouském Hintertuxu a přemýšlím si. Je to asi tím datem, konec roku svádívá k bilancování. Myslím na svou rodinu, přemýšlím o práci, o zdraví. U nohou mi leží naše erdelky, a tak mé myšlenky zaletí i k nim, o životě s nimi,

o plánech a snech s malou Dotty, o práci v klubu, kde je aktuálním problémem vytvoření nového bonitačního řádu.

Nemohu se podvědomě nezamračit nad nešťastně pojatým novým zákonem na ochranu zvířat, kde se tak špatně vymezil prostor pro sportovní kynologii. Už se ví, že je to zákon-zmetek, ale zkrátka platí a na novelu si musíme více než půl roku počkat.

Mé úvahy nad povahou psů všeobecně také vzbudilo poslední vydání časopisu Pes přítel člověka (č. 1/2005), z kterého si Vám v závěru dovolím bez jakéhokoliv komentáře citovat.

Nemohu si nevzpomenout na dohady kolem nových cviků povahové části bonitace, na navrhovanou mírnost obsahu i posouzení, na obavy nad zařazením cviků typu přivolání nebo „sedni“. Nakonec věřím, že náš původní návrh s pí. Brettschneiderovou zůstane zachován a první částí bonitace budou procházet pouze povahově vyrovnaní, socializovaní a ovladatelní psi a v této druhé nepovinné zazáří pracovně vedení AT.

Ostatně to přesně souvisí s tím, jak se na erdela dívám:

 1. rodinný pes - perfektně ovladatelný, socializovaný, vychovaný, nekonfliktní. To je výsledek běžné a povinné výchovy,

2. pracovní (chcete-li sportovní) pes – vím, že mnozí by erdela rádi viděli a zařadili do společenských plemen. Jediným sportem by bylo pěkně táhnout na vodítku!

To prosím ne! Původ, vývoj, tělesná stavba, psychika atd.  – to všechno dělá z erdela tradičního

pracovního psa.

Mám pocit, že dnes vše související s výcvikem je u AT „fuj!“. Již dlouho není povinná zkouška z výkonu pro chovnost, český šampionát má dvě varianty splnění (se zkouškou a bez zkoušky). Jediné, co nám nechává „image“ pracovního plemene je povinná zkouška z výkonu pro získání interchampiona. A i to je zdrojem nesvárů, bez této podmínky bychom měli tolik „interů“!

Dobře, ale my chováme erdely, nikoliv pudly či mastiny. Erdel běžně konkuroval a stále ještě konkuruje svým „pracovním kamarádům“ - boxerovi, velkému kníračovi, aj., a nemusí se stydět před rotvajlerem či dobrmanem. To všechno jsou plemena, ke kterým práce naprosto samozřejmě patří.

Předpokládám, že i Vy čtenáři, jste toužili po erdelovi kvůli té super kombinaci: elegantní fešák s bezvadnou temperamentní, veselou a sebevědomou povahou, která Vám nabízí využití mnoha kynologických sportů.

A tak musíme sledovat a podporovat oboje: krásu i charakter. Flegmatický, agresivní nebo bázlivý ale krásný erdel není typický erdel! Psi s takovouto povahou není možné pouštět do chovu, byla by to facka do tváře všem minulým šlechtitelům a chovatelům, kteří cílevědomě pracovali na jasné vizi tohoto plemene.

Bohužel určitou medvědí službu plemeni dělají přímo někteří chovatelé. Ti totiž pracovní upotřebení AT tají a vůbec o povaze vypráví polopravdy. Důvod? Neodradit zájemce. Neděsit jej důrazně laděnou výchovou nebo dokonce výcvikem. Hlavně ať prodám. Že to není „fair“ situace, je jasné. Kolik lidí by si mohlo nadále žít svým klidným životem bez stresů a kolik erdelů by doživotně neskočilo na nesvobodě „flexi“ vodítka.

Nyní se vypracovává nová podoba povahové části bonitace. Má být více o čisté povaze, nikoliv

o vycvičenosti psa, to je samozřejmě správné. Zároveň však doufám, že už žádná změna

(ve smyslu úleva) v požadavcích na povahu, exteriér a zdraví u AT nebude zvažována, protože podle mě již není možná. Byli bychom pouze sami proti sobě. Nastoupili bychom na cestu, která nevede k více zájemcům o plemeno, k více kvalitním jedincům, k více kvalitním vrhům. Dali bychom šanci množitelům a nezodpovědným chovatelů.

Vrátím se ještě k povaze erdelů, to je téma, které mě nenechává klidnou. (Kdo mě znáte, víte, že opět nepřekvapuji). Vnímám pocit nezájmu a nulové podpory lidem, kteří s AT cvičí. Jsme naštěstí v jiné době a cvičitelé nejsou zakomplexovaní „polovojáčci“ odchovaní Svazarmem. My jen věnujeme spoustu času, energie, financí a rodinného pochopení do práce s pejsky, kteří jsou díky ní šťastní, ovladatelní, mnohem více čitelní a předvídatelní ve svých reakcích. Jsou psychicky odolnější s dobrou fyzickou kondicí.  

A já se ptám : „Je to málo?“

Simona Hošková

Použité citace jsou výňatky článků z čísla 1/2005 časopisu Pes, přítel člověka. Každá citace je uvedena názvem článku, jménem autora a číslem stránky časopisu:

Milí čtenáři – Zuzana Trankovská – str. 7:

…“Psi ztrácejí povinnosti, a tudíž i práci. A výsledek? Je to stejné jako s dětmi. Zlobí. Mají totiž čas zlobit, a proto je třeba jim zajistit zaměstnání. A to v poslední době určitá část ochránců zvířat zpochybňuje. některé druhy výcviku považují za nepatřičné.“

…“Vezmeme-li psům jejich opravdový výcvik, budou pomalu, ale jistě degradovat na pouhé chlupaté nekňuby. Pes-kamarád je hodně. Sama doma takového mám. Nechodím s ním norovat do přírody, ale nikdy bych nepřipojila svůj hlas k tomu, aby norování bylo zakázáno. To je proti přírodním zákonům. A dalším generacím se to může vymstít.“

Černá psí hodinka, Shrnutí, Cyrila Karpfová – str. 30-31:

„Pes, pokud se má plně rozvinout potřebuje od narození až do dospělosti podněty, čím více situaci musí řešit, čím víc je nucen k samostatnosti, tím je chytřejší, bystřejší a samostatnější. Pochopitelně s ohledem na vrozený temperament a inteligenci. Kontradikcí je pokud ten, kdo chce psa bystrého, iniciativního a inteligentního, není schopen, či ochoten mu zajistit odpovídající prostředí pro život. „

…“Je nutné si znovu a znovu uvědomovat, že rovnoměrně s inteligencí a temperamentem psa roste i jeho potřeba se uplatnit a energii využít. Pokud se nudí hlupák, nejspíš usne. Bystrý pes začne organizovat rodinu, devastovat byt, okolí či sebe. Proto je velmi důležitá volba plemene a štěněte jako individuality. A apriorní rozvaha nad otázkou, co od svého psa požaduji a co mu mohu nabídnout. Psa, pro kterého nebude mít adekvátní činnost, není vhodné rozvíjet, bude lépe, zůstane-li méně bystrým.“

80 let Klubu chovatelů teriérů, Vladimíra Tichá, str. 44-46:

„ Historie chovu teriérů je stará několik set let. Původním domovem teriérů byly ostrovy, na kterých se dnes nacházejí Velká Británie a Irsko. Náročné klimatické podmínky, těžká práce a do určité míry i nevalné majetkové poměry původních chovatelů se podepsaly na vzhledu i povaze psů. Tehdejší chovatel hledal psa vytrvalého, samostatného, bez velkých nároků na výživu a dostatečně odolného vůči nepřízni počasí. Hledal psa loveckého, psa statečného, psa, který mu pomůže ochránit stáda, o kterého se nemusí příliš starat.“

Četničtí psi – 1., Michal Dlouhý, str. 79

bez citace, pouze si pečlivě prohlédněte obrázek, pes druhý zprava je erdel!

Pozn. autorky:

V době otištění tohoto článku je u ÚKOZu (Ústřední komise pro ochranu zvířat) podán ke schválení zmiňovaný nový Bonitační řád. Ten obsahuje původně navrhované cviky ovladatelnosti – dle návrhu pí. Brettschneiderové a mě.