O nás  

Dobrý den, jmenuji se Simona Hošková. Pejskařině jsem propadla už jako malá holka. Od dvanácti let byl mým nejoblíbenějším časopisem Pes přítel člověka. Domácí zákaz pořízení psa byl dost silný a já s přibývajícím věkem vymýšlela, jak se ke psům dostat.

A tak jsem v šestnácti letech začala cvičit cizí pejsky. Nejdříve to byly žíhané boxerky Verona Přítel člověka a Alma. Milovat boxery je jednoduchá věc, bohužel jsem zjistila, že mám alergii na jejich krátkou srst i „mokřejší čumáčky“.

Během již praktického pejskaření jsem se rozhlížela na cvičácích i výstavách, které plemeno by mě nejvíc okouzlilo. Největší slabost jsem měla pro teriéry, a protože jediným pracovním a zároveň neloveckým plemenem je erdel a zároveň jsem některé osobně znala, volba byla jasná.

V mém tradičním časopisu jsem objevila inzerát pí. Berkové, která chtěla vycvičit svého erdelteriéra. Okamžitě jsem telefonovala této dámě a druhý den jsme se setkaly. Zkrátka její nádherný, dominantní Ardy Citas (nar. 9. 6. 1986, o. Hick Aureus, m. Cita Ertis) byl mým věrným parťákem na břevnovském cvičišti, později na výstavách, ale i na výletech a různých akcích zhruba rok a půl. Díky jeho získanému strachu ze střelby (kontakt s myslivcem) jsme se nikdy nepropracovali ke zkouškám. Přesto jsme pilně cvičili a jeho excelentní disciplínou byla obrana. I naše výstavní, ze začátku dosti trnitá, cesta skončila superúspěchem v podobě Klubového vítěze roku 1990.

Mezitím moje maminka pochopila, že moje láska ke psům není povrchní a začala naslouchat mým plánům. Já jsem nastoupila do zaměstnání a začala žít svůj dospělý život, který jsem odstartovala nakonec nekompromisním pořízením fenky Irie Terno (nar. 1. 5. 1989, o. Fynn vom Birkenhof, m. Zicky Terno). Byla to nezapomenutelná, drobná, srdnatá fena. Skvělá, až velmi tvrdá v povaze, její doménou byla obrana, poslušnost vždy perfektní, chuť ke stopování nevelká. Její výcviková éra byla díky mému mateřství trochu zkrácená a výsledkem naší práce byly zkoušky ZM, ZVV1, IPO1, ZPO1. Na výstavách byla vždy výborná, k tomu párkrát Krajská vítězka, vítězka třídy, r. CAC. O našem prvním vrhu si můžete přečíst v rubrice Štěňátka.

Za života Irie se nejvíce změnil můj život: už nebylo jen já, ale vzniklo my - já a manžel Petr a později dcera Kačka. Oba jsou mými velkými pomocníky, manžel mnohdy hnacím motorem, když mě některé neúspěchy odrazují bojovat dál. Dcera Kačka je malý kynologický nadšenec, který touží po svém pejskovi. Zatím plánuji zapůjčování současné mladší fenky Dotty pro agility, uvidíme, obě budou v této disciplíně nováčky.

O našich současných fenkách Coleen a Dotty se dočtete v rubrice Naše feny.