Evropská výstava v Tullnu

Letošní evropská výstava se konala od 3. do 5. 6. 2005 v rakouském Tullnu. Teriéři se vystavovali v sobotu, přihlášených erdelů byl úctyhodný počet – 76 psů a fen. V začátku svého vyprávění dodám ještě další statistické údaje – vystavováno bylo v průběhu 3 dnů 10.500 psů cca 300 plemen a počítalo se s návštěvou 70.000 dvounožců. Vystavovatelé byli skutečně z celé Evropy od Velké Británie, Portugalska, přes italskou Sardinii, Kypr, sever Ruska, pobaltské republiky po celou Skandinávii. V seznamu vystavovatelů jsem též objevila nadšence z USA a Izraele.

Místo konání a naše dostatečné sebevědomí ovlivnilo naše rozhodnutí se přihlásit. 

A tak naše 14-měsíční Dotty s mírnými výstavními zkušenostmi čestně reprezentovala Českou republiku na evropské výstavě, kterých jsme se dosud zúčastňovali pouze jako diváci.

Tullnská výstava skutečně byla úrovní vystavovaných erdelů chovatelskou akcí evropského formátu. Bylo úžasné vidět tak velké množství krásných psů na jednom místě. Není tedy náhodou, že paní rozhodčí si „vystačila“ pouze se známkou výborná.  Maďarská rozhodčí Zuzana Petik v průběhu posuzování projevila věrnost nejen zadávané známce, ale i erdelům z ruského chovu, v jejíchž rodokmenech lze najít anglické a americké špičkové předky. Jednalo se o zvířata, která byla dosti jednotná v téměř ideálním typu, celkový dojem kazila úprava hlavy (především vous připomínal kerry blue terriera) a spíše horší ocasy, které byly víceméně přenesené a měly tendenci se stáčet ke straně. V délce byly kompromisem mezi kupírováním a nekupírováním. Paní rozhodčí byla ve svém projevu příjemná a přátelská, ve vztahu ke psům o poznání více, každého psa s úsměvem hladila a po kontrole zubů hlazením urovnala vous.

Samozřejmě mě zajímalo jaké erdelí typy jsou „in“ – lze jednoduše říci, že trend je již delší dobu stejný, erdelové jsou pravými teriéry, kteří svou stavbou těla, kvalitou a úpravou srsti, okem, perfektně rovným hřbetem a  temperamentem skutečně  vypadají jako praví bratři jiných vysokonohých teriérů a ne náhodou jim „kralují“.

Dále měla zajímala úprava srsti a předvedení. Předvedení je tradiční – pes je plně ovladatelný, ukázněný a soustředěný na svého handlera (nikoliv na vlivy z okolí kruhu), který jej upoutává hračkou nebo pamlskem. V pohybu se psi „nevyvěšovali“ na výstavním vodítku, vodítko často tvořilo pouze decentní spojnici mezi psem a handlerem. Dalším častým způsobem je styl, kdy handler běží v mírném předstihu před psem, který jej na prověšeném vodítku následuje.

Úprava je kapitola sama pro sebe. Všeobecně lze říci, že základem celé úpravy je trimování a plocha stříhaných partií je minimální. Trimování samozřejmě velmi ovlivňuje kvalitu (tvrdost) srsti a její ryze teriérský vzhled. Vystavovatelé si při finální úpravě vystačili s žíněným kartáčem, především s několika trimovacími noži a rovnými nůžkami pro doúpravu uší, obočí, tlapek. A také jako u jiných hrubosrstých teriérů dolaďovali linie pouhým vytrháváním přebytečných chlupů prsty. Úprava téměř všech vystavovaných psů byla pečlivá, perfektní. Délka srsti byla kratší než jindy dříve, delší partie občas např. zvýraznily kohoutek, atd., nikdy ale evidentně nešlo o zakrývání či umělé vylepšení nedokonalých partií.

K atmosféře na výstavišti a u samotného kruhu lze říci, že byla přátelská a zaníceně rušná a činorodá a i přes obrovské množství psů i lidí vše probíhalo hladce bez jakýchkoliv problémů a dohadů. Vystavovatelé i diváci u AT kruhu museli samozřejmě projevit dostatečnou odolnost a trpělivost, protože posuzování 76 psů je skutečně časově náročné a také teplota v neklimatizované hale úměrně rostla s délkou pobytu v ní a také s počtem návštěvníků. Kolem 14. hodiny již připomínala saunu.

„Erdelí obecenstvo“ u výstavního kruhu byla národnostně velmi pestré, převažovala ruská skupina, dále zde byli Němci, Holanďané, Belgičané, Poláci, Maďaři, Slovinci, Slováci, atd.  Chybí Vám ve výčtu také Češi? Mě zde chyběli také. Tedy, nelze říci, že zde žádný český erdelář nebyl. Kromě naší rodiny zde úspěšně vystavovala

pí. Iva Králová (viz výsledky) a v roli diváků zde byla pí. Dana Švábová s manželem a p. František Knotek. Vzhledem k faktu, že Tulln je cca 60 km od česko-rakouských hranic, byla naše účast naprosto žalostná. Očekávala jsem využití této výhodné vzdálenosti, vždyť např. příští rok bude evropská výstava v Helsinkách. Schválně jsem proběhla celý katalog druhého výstavního dne a musím říct, že u jiných plemen (např. beaglů, jezevčíků, border terrierů, atd.) byla česká účast dosti hojná. Nejde tedy o český nezájem, o českou insolventnost, či jakkoliv jinak ten problém nazveme.

Dalším zajímavým faktem je, že i letošní účast erdelů na českých výstavách je minimální (obvykle 8-12 psů). A tak zakončím své povídání určitou výzvou k reakci nebo třeba diskusi, kritice, úvaze: napište prosím svůj článek pro tento Zpravodaj, ve kterém sdělíte ostatními svůj názor, postoj k otázce: „Proč čeští erdeláři nechodí na výstavy?“

Mějte se fajn a s Vámi všemi, kteří žijete aktivní život se svými psy, se těším na viděnou na dalších výstavách, chovatelských a výcvikových akcích a už brzy na erdelím táboře v Heřmanově Městci.

Simona Hošková