AT a přivolání

Milí přátelé,

rozhodla jsem se veřejně uvažovat o něčem, co asi k velkému přemýšlení není, o výchově psa, konkrétně o přivolání, ovladatelnosti. Jsem přesvědčena o tom, že když se zeptám jiných pejskařů na jejich názor na toto téma, všichni budou nechápavě a zároveň horlivě kývat, že bez výchovy, poslušnosti a ovladatelnosti to jaksi „nejde“. Bohužel jsem také přesvědčena o odpovědi při konkrétních otázkách: A má Váš pes přivolání? Je ovladatelný a poslušný?

Na pejskařských akcích často vyslechnu různé – pro mě pouze rádoby - vtipné historky na téma : Co ten náš erdel tuhle zase vyvedl, utekl a nedal se chytit, honil tři hodiny zajíce, popral se sousedovic psem, atd. Pro mě přetlumočeno: Jak se nám ta naše výchova zase vyplatila. Když pak vyslechnu zakončení typu: Vždyť je to erdel, co bych chtěl/a? nebo Je mu teprve dva, tři, čtyři,...roky, až dozraje, začne poslouchat! jsem „u stropu“. Po 16 letech života s erdely vč. jejich výcviku vím, že není hloupých psů, ale je mnoho nevychovaných psů, kteří jsou přesným obrazem svého pána, jejich výchovy. Erdel rozhodně může být perfektně vychovaným a poslušným psem, teď nemluvím o výcviku, ale o základní výchově, kterou by měl projít každý pes od čivavy po vlkodava.

Problémem číslo jedna je neuposlechnutí psa na přivolání. Přivolání je nejen základním cvikem poslušnosti, neboť, jak nám říkali na cvičišti: Nepřijde-li pes na přivolání, končíme s tréninkem, protože de facto není koho cvičit“, ale také nezbytnou součástí každodenního života se psem. Obzvlášť v dnešní době, kdy jsou psi pod drobnohledem, obstojí ve společnosti pouze lidé s vychovanými a bezproblémovými psy. Se psem, který přijde na mé zavolání, se vyhýbám problémům nejen s ostatními pejskaři, ale všeobecně s okolím vůbec. S neposlušným psem riskujeme různé nehody, např. kontakt s myslivcem, s agresivním psem, srážka s autem, apod., které mohou skončit i smrtí psa.

Občas se mě noví majitelé štěňat ptají, kdy začínat s výcvikem, resp. výchovou psa. Speciálně majitelům AT říkám: Hned, jak si štěně přinesete domů. Samozřejmě jde o výchovu

“miminka“, která musí být citlivá, zkrátka úměrná k věku: zacházet se štěnětem mírně, mile, hravě, nebýt skoupý na odměny, ale už teď důsledně. Pozor důsledně neznamená zle, tvrdě a bitím! Při práci s erdelem musíte o jeho dušičce, chování a reakcích přemýšlet, AT je totiž velmi inteligentní a nic nedělá nahodile a bezdůvodně. Každá jeho reakce má svůj důvod a původ. Erdel vás udrží v psychické kondici, mozek se nenudí.

Nutno říct, že cvičit erdela je radost – je neustále v dobré náladě, je hravý a zvědavý, a tak velmi ocení vaše „divadelní představení“, kdy vámi projevená radost ze splněného cviku nezná mezí. K tomu všemu je erdel vždy při chutí, a tak s chutnou odměnou za práci je jeho horlivost bezmezná. Techniku nácviku přivolání vám poradí lecjaká kniha o základní výchově psa. Než se však uchýlíte k donucovacím metodách (např. na dlouhé šňůře), které jsou hlavně vhodné při napravování výchovy u starších zvířat, u štěňat raději vsaďte na hru. Při ní utužujete to základní, co musí mezi vámi a psíkem fungovat-vztah. Vztah plný důvěry, radosti, prostý bázně a s jasným postavením ve smečce.

Jak si budete s pejskem hrát a zároveň tím cvičit přivolání je jen na vaší fantazii. Můžete se honit (samozřejmě honí pes Vás, nikoliv naopak), schovávat, předstírat ve chvíli, kdy je pes vzdálen, velký strach a ohrožení, provokovat hračkou, zkrátka dělejte cokoliv, co Vašeho pejska zaujme, přiláká, potěší. Vždy pak nezapomeňte na odměnu – ať je to bombasticky projevená radost, pohlazení, dobrůtka, nebo všechno dohromady. Musíte být pro svého psíka čitelní, aby vždy přesně pochopil, kdy vás potěšil a kdy naopak. A hlavně – teď se vracím k důležitosti vytvoření super vztahu se psem – důvod, proč mladý psík za vámi běží, je ten fakt, že jste zajímavější než okolí. Pes zkrátka musí být s vámi nejradši a dobrá odměna všechno jen podpoří.

Majitel svého psa přivolává v běžném životě několikrát denně na procházkách. Tím vlastně celý cvik stále propracovává k dokonalosti. Pro psa se stává logickou součástí života. I pes ví, že chce-li být na volno, musí poslouchat, nebo-li časem pochopí, jak to funguje naopak, že po neuposlechnutí, ho páníček upoutává na vodítko. Pro člověka je to jistota, pes to cítí jako trest.  Zde také může vzniknout začarovaný kruh – je-li pes nespolehlivý a nevychovaný, bývá často upoutaný. Je-li konečně puštěn z vodítka, jeho radost ze svobody nezná mezí a pes klidně riskuje trest za neposlušnost, protože každá minuta volna za to stojí. Páníček ztrácí nervy a psa opět raději upoutává. A tak pořád dokola. Děsí Vás tato představa? Není nic jednoduššího, začněte se svým štěňátkem ihned! Základem úspěchu je začít s výchovou štěněte co nejdřív, trénovat neustále, pilovat k dokonalosti, přemýšlet o reakcích psa, o svých chybách při výchově.

Psa si člověk – obzvlášť v dnešní době – pořizuje pro radost, uvolnění, relax. Určitě s ním chce prožívat příjemné chvíle. Není nic horšího, než si znepříjemnit soužití se psem věčnými obavami, kdy mi zase uteče, s kým se zase dnes porve nebo zda nám dnes zajíci dají pokoj. Odcházet na procházku s žaludeční neurózou, prosit rodinu o svolení přítomnosti psa na výletě, na návštěvě, na dovolené s nejistým ujištěním ostatních, že vše proběhne bez potíží a ostudy – s takovými představami si asi nikdo z nás psa nepořizoval

Přeji vám radostný a bezstarostný život s AT. Pamatujte, záleží jen na vás. Je to jako s dětmi – jak si je vychováte, kolik lásky, času a péče jim dáte, takové jsou a budou.

Simona Hošková